Klub SKY, Ostrava, 2000

Sobotka z krajiny vychází, má za sebou období landartových experimentů, jejichž stopy se promítají i do některých vystavených fotografií. Jeho nynější krajiny jsou však spíše zátiší, jejichž podklad vzniká jak v exteriéru, tak interiéru. Na ploše zdi, kusu skály nebo desky stolu se odehrává dobrodružství nepoznaného. Věci jejichž obraz neprojde objektivem, ale jejichž abstraktní stín se promítne do obrazu jako duch, přinášejí napětí mezi realitou a snem.

Sobotka nezapře též, že se zabývá i grafickým designem, jeho snímky jsou působivé jednoduchou grafickou zkratkou, soubor dostává jednotný ráz, a přitom je každý záběr schopen samostatného života.

Eduard Stuchlík, fotograf a novinář

Galerie Kostka, Vsetín, 1999

Krajina nepoznaná leží na hranici mezi krajinou reálnou a krajinou lidského ducha, nebo chcete-li, krajinou lidské fantazie. V první fázi se jedná o zásahy do krajiny, ať již stopami mokrou dlaní či chodidlem na kamenech, nebo světlem, kdy vykresluje do šeřící se scenérie abstraktní obrazce. Tento způsob práce - přímé zásahy v krajině - fotograf postupně opouští. Krajina zůstává nadále výchozím tématem, avšak její vesměs lyrická stylizace již neprobíhá přímo při fotografování, ale až při zvětšování, kdy autor na zvětšovací papír klade různý materiál. Dotváření díla až v temné komoře nabízí širší spektrum experimentů a umožňuje promyšlenější výtvarný výraz. Vkomponované prvky, které svým tvaroslovím vycházejí z plodů přírody, s podkladovou strukturou přirozeně korespondují, jindy stojí v kontrastu. Uměle vytvořený květ nebo list se tak prostřednictvím fotografického obrazu znovu vrací do přírody a vytváří svět, který známe i neznáme, zkrátka Krajinu nepoznanou.

V nejnovějším díle se upevňuje Sobotkova autorská dikce a minimalizuje se podkladový materiál - v krajině se již autor zabývá pouze strukturou a detailem. Prohlubuje se práce v temné komoře využitím montáže více negativů a fotogramu. Tento trend však nenaznačuje příklon pouze k formálním spekulacím s kompozicí. Autor staví na kontrastu reality a fantazie. A o tom chce vyprávět - o symbióze světa skutečného a světa smyšleného, o všednosti a jedinečnosti, a o individuálním nazírání na společnou skutečnost.

Aleš Žanta, grafik, fotograf a kurátor

Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm, 1996

Základem všech fotografií z předkládaného souboru je záběr jednoduchého přírodního motivu, např. zobrazení struktury země, monotónního obilného pole, vodní hladiny, kůry stromu, a pod. Tento tvarově a tonálně obvykle nepříliš členěný záběr tvoří temný podklad, z něhož zářivě vystupují fotografickou montáží doplněné další přírodní prvky, které někdy vytvářejí tvarově kompaktní útvar, častěji však různé mihotavé roje. Ty se obvykle vznášejí nad podkladovou krajinou, někdy ale též se do ní vnořují, když např. dají vzniknout jakýmsi podivným leskům na vodní hladině. Častější však je, že doplňující prvky vytvářejí v kontrastu k pevnému podkladu chvějivý prostor, v němž tyto doplňující prvky vnášejí do statického podkladu neklidný motiv pohybu. Výsledek je emotivně účinný, obsahově bohatý a mnohoznačný.

Výstavní soubor má řadu hodnot a kladů. Na prvém místě je ovšem třeba vyzdvihnout takovou míru originality a nezvyklosti projevu, jaká je zvláště v krajinářské fotografii velmi vzácná. Předloženým souborem autor přesvědčuje nejen o své profesní zdatnosti nebo svém citu pro tvar, tonální přechody či atmosféru a náladu, ale především dokládá svůj talent pro využití a prezentaci silné a osobité kreativity.

Miroslav Bílek, fotograf, pedagog na ITF

Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm, "Fotografie studentů ITF", 1995

Již název celého souboru „Krajina nepoznaná“ nás připravuje na to, že nepůjde o tradiční krajinu, ale spíše o fantazii, sen. Autor využívá jako výchozí materiál reálnou krajinu, která je prvním plánem díla a až při dalším zpracování dotváří fotografie výtvarnými zásahy.

Navazuje na širokou škálu umělců, kteří se tímto oborem v určitých etapách svého vývoje zabývali a také na poetičnost, která je příslovečná pro českou fotografii. 

Fotografie jsou jednotlivými básněmi, ale také by mohly být použity jako ilustrační doprovod poezie.

Jindřich Štreit, fotograf, pedagog a organizátor výstav